-Nikdy to nevzdávej, můza je mrcha!-

Blog založen 2.4. 2013 ©

ANN - 1.díl z ?

19. září 2013 v 23:00 | V. |  Ann - ? dílů
Ann ucítila ledový větřík na svém těle, jen co se vydala ze svého úkrytu před sněhem. Potrhaná péřová bunda a Zašlá šála jí sotva ochránily před před mrazem, který číhal venku. Prsty na nohou měla omrzlé, protože ochozené boty s tenkou podrázkou se už na několika místech protrhly a rozálý sníh jí pálil na promoklýcch ponožkách.
Už den nic nejedla a žaludek jí svírala křeč. Poslední věc, co strčila do úst byla dvě kradená jablka a podivně páchnoucí placka, kterou našla pod lavičkou. Kdo ví jak dlouho tam byla... Ale takové věci Ann neřešila. Její stav jí to nedovoloval. Nemohla si koupit nic v obchodě, ani se příliš ukazovat na ulicích, proto vyšla ven až teď v noci.
V oknech domů svítila světla a Ann si představovala teplo, které nyní cítí lidé, které v nich žijí. Myšlenky ale člověka nazahřejí a jí už nebude nikdy teplo.
Brouzdala se sněhem a zuby jí drkotaly, při každém výdechu jí od úst stoupala bílá pára, která se ve světle pouličních lamp rýsovala do všelijakých tvarů. Přemýšlela o sobě, na nic jiného myslet nemohla, hlava jí to nedovolila. Ještě nikdy tolik necítila každý kousek masa na sobě. Bylo jí opravdu špatně, kašlala a z nosu jí teklo. Krk měla v jednom ohni a vypadala zuboženě. Nebylo divu, na cestě byla už pět dní a v tomhle mrazu člověk moc dlouho zdravý nevyrží.
Když kráčela ulicí a potkávaly opuštěné chodce, otáčeli se na ní a tvářili se znechuceně. Nechctěla přemýšlet nad tím, jak vypadá. Bylo jí to jedno. Už naprosto na tom nezáleželo.
Došla na roh ulice, když ale chtěla přejít silnici, obklopil jí hlouček mladých lidí. Mezi takové kdysi patřila... Ne přímo mezi takové, ale kdysi také bývala hezká a dokonce i oblíbená. Až do té osudné noci, které litovala každou sekundou svého života.
"Ale kampak slečinko..", řekl jeden z kluků a dal si ruce v bok.
"Nech jí na pokoji, podívej se na ní. Ta u sebe bude mít leda tak hov*o...", zasmál se druhý a ostatní se přidaly.
Ann se nijak nevzrušovala, byla smířená s tím, co příjde a dobře věděla, co se bude dít dál.
"Cítit je na to dost.", pronesl vysoký okatý chlapec. Ostatní se zatřásly smíchy.
A Ann stále jen stála a pozorovala je svýma velkýma zelenýma očima. Její zacuchané světlé vlasy povlávaly ve větru a ruce jí volně vysely podél těla. Potom je zasunula do kapes své bundy.
"Ale copak? Ty s náma nebudeš mluvit?", ozval se zase jiný. "Chceme se jen pobavit, chápeš..."
Ann pokývala hlavou.
"Víš, jsme moc rádi, že s náma souhlasíš...", zasmáli se kluci. Jeden k Ann přistoupil a chytil jí za vlasy. Podlomila se jí kolena a spadla na zem. Neměla sílu se bránit. Čekala jen na správný okamžik...
Ten vysoký kluk k ní vykročil a přikleknul k ní. "Povíme ti teď, co po tobě chceme ty couro.", podíval se po ostatních a ti jen přikývli na souhlas. "Vezmeme tě teď sebou a ukážeme tě jednomu člověku, který nám za tebe dá pěknej balík."
Ann na něj hleděla a zůstala klidná.
"Víš ty co? Fakt mě štve, že nemluvíš.", řekl kluk a dal jí facku. Pokusila se uhnout a kluk, který jí držel za vlasy jí přitáhl k sobě a chytíl jí ještě pevněji. Když chlapcova ruka dopadla na její tvář, téměř to necítila, jak ji měla omrzlou. "Kolikpak ti je?", zeptal se. V očích neměl žádný výraz, stejně jako Ann. Neodpovídala, chlapec jí znovu udeřil do tváře. Přiklonil se k ní a plyvl jí do tváře. Na tu chvíli Ann čekala, zajela rukou pod bundu a vytáhla pistoli.
"Je nabitá!", řekla a mířila při tom chlapci, který naproti ní klečel do obličeje. "Pokud chcete, aby žil, odstupte odsud." Všichno odstoupili. "Dál!", křikla a dál mířila na chlapce, který klečel naproti ní. Konečně se postavila. "Ty, pojď se mnou..", kývla na něj a odstoupila od něj. Hnědovlasý kluk se postavil a dal ruce nad hlavu.
"Nemusíš to dělat. Když na mě přestaněš mířit, necháme tě v klidu odejít.", pohlédl na ní.
Ann se zaleskly oči. "Mne možná pustíte, ale najdete si místo mne jinou..", její tvář se skřivila pohrdáním. "Jsi mi odpornej!", pak pohlédla na ostatní, stojící mimo dosah světla lampy a tiše pozorují celý výjev. "Všichni jste mi odporní!!!", zakřičela.
Začala couvat. Ten kluk, na kterého právě mířila jí ho tolik připomínal. Po tváři jí zkanula slza. Ruce se jí klepaly, ale ona byla rozhodnutá už dávno. Zhluboka se nadechla a přiložila prst na spoušť.
"Prosím...", zašeptal kluk. Ann odvrátila zrak.
"Když už mne chceš zabít, aspoň se na to dívej!", chlapec se narovnal. Nohy se mu klepaly, ale najednou měl pocit, že dnes v noci nikdo nezemře. Měl pocit, že ta zubožená dívka, co stojí naproti němu není schopná zabít.
"Tak co bude? Budeš na mne ještě dlouho takhle mířit?!", vybuchl kluk.
"Drž hubu!"
"Nebo co?", sebevědomí mu najednou stouplo. Udělal krok k Ann a pak ještě jeden.
"Ty víš co..", usmála se Ann a zmáčkla spoušť.

KONEC 1. DÍLU
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama