-Nikdy to nevzdávej, můza je mrcha!-

Blog založen 2.4. 2013 ©

Pronásledovaná 1/3

2. dubna 2013 v 22:45 | V. |  Pronásledovaná - 3 díly

Ten hlas jí zněl v hlavě i teď, když seděla doma, v bezpečí na své posteli. To bezpečí bylo možná jen zdánlivé, ale ona si nechtěla nic připouštět. Od narození bylo tohle místo symbolem bezpečí, ale najednou se i tady bála. Věděla, že musí něco udělat, zavolat mámě nebo tátovi, ale nohy jí neposlouchaly. Jen seděla v tichu a v hlavě hlas toho muže. "Já si tě najdu ty malá kur*o! Všude!" Vtom někdo zazvonil na zvonek. Dívka sebou trhla, jak ji to vyděsilo. Tem pronikavý zvuk. Ale hlavou jí teď kmitalo něco jiného. Kdo to je? Proboha, on! On si mě našel! Srdce se jí roztlouklo, jako by mělo každou chvíli vyletět z hrudníku. Vstala a popošla k oknu. Přes staženou žaluzii se podívala ven na ulici, tam kde měli zvonky, ale nikdo tam nestál. Nějaký hloupý vtip? Pomyslela si a teprve teď si uvědomila, že se potí. Musí zavolat mamce, rozhodla se a vytáhla z kapsy mobil. Právě se chystala číslo vytořit, když uslyšela bouchnutí vchodových dveří. Že by dnes někdo přišel z práce dřív? Napadlo jí jako druhá možnost, protože tou první byl samozřejmě ten muž. Ten, co jí vyhrožoval, co jí vyděsil a co si chodí někde tam venku. A možná ne, možná je jen pár metrů pod ní, v chodbě. Bleskově doběhla ke dveřím do bytu a zamkla je, na dva západy. Pak odběhla do pokoje, kde konečně vyočila matčino číslo. Nekonečné tůtání a pak následovala hlasová schránka. "No tak!" Vykřikla téměř dívka a na čele se jí objevil studený pot. Byla tak vyděšená, že se jí klepaly ruce. Znuvu zmáčkla zelené tlačítko a poslouchala. Tů tů tů. "Ano, to si ty, Kájí?" ozval se matčin hlas. "Mami! Mami, někdo je v domě! A dneska, když jsem šla domů, mě popadl za ruku nějakej chlap, že si mě veme, ale já ho kopla a utekla. A on za mnou řval, že si mě najde, všude. Je to on, já to vim!" rozplakala se dívka a zhroutila se do rohu pokoje. "Káji! Káji, já budu za chvíli doma, končila jsem dneska dřív. Zamkni se a kdyby se na tebe někdo dobýval, zavolej policii. Je možný, že to je táta, i když mi říkal, že dnes příde pozdě. Hlavně klid Káji, ok?" Matčin hlas zněl vyděšeně, měla strach o dceru, ale zároveň ji chtěla uklidnit. "Ano, mami. Já se tak bojim..." "Neboj, já jsem doma za deset minut. Tak, ahoj." Matka to zavěsila. A už je v tom zase sama. Uslyšela kroky na chodbě. Do mobilu si vytukala 158 a čekala. Pak ji napadlo, vzít si kuchyňský nůž, aby se měla čím bránit. Vešla do kuchyně a vytáhla jeden z nožů. Chvějící se rukou sevřela pevně rukojeť. A pak se ozvala klika. Někdo vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Dívce leknutím vypadl mobil z ruky. Hrůzou se nemohla hýbat, věděla, že musí vzít mobil a zavolat policii, ale tělo jí vůbec neposlouchalo.

Konec první části
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ben Víno Ben Víno | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 15:35 | Reagovat

Jdu okamžitě číst ostatní části. Je to takové...vzrušující! :D Povedené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama