-Nikdy to nevzdávej, můza je mrcha!-

Blog založen 2.4. 2013 ©

O samotě

4. dubna 2013 v 15:02 | V. |  Poezie
Jak neviná se plíží tiše,
když tě všichni opustí.
samota, ta ví, že,
jak tě chytí, nepustí.

Natahuje svoje ruce,
už tě hladí po zádech.
O prohře zpívá sladce,
o nekonečných pádech.

Jak jednou chytí se tě,
jen tak se jí nezbavíš.
Samota, slyší tě,
jak opuštěný slzy roníš.

Nikdo k tobě nepříde,
jsi zakřiknutý anděl.
A ze stínů ona opět vyjde,
tolikrát jsi ji viděl.

V černý šat zas oblečená,
rukavičky jemné.
Ta černá je krásná,
pro dny společné.

Jsi radši s ní,
nebo svými přáteli?
Z toho, jak to cítíš, tě nikdo neviní.
Jen kdyby jsem tě zpět dostat směli.

Sám se svými myšlenkami,
a s paní v černém.
Chodíš často ulicemi,
v očích se smutkem.

Chybíme ti, vzpomínáš?
Bývali jsme nerozluční, co se vtobě zlomilo?
Jen sám snídáš,
tak to dřívě nebylo.

Zahoď smutek, přijď k nám.
Samota tě opustí,
když nebudeš sám.
Procitnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izí Izí | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 10:00 | Reagovat

Krásné, jen mě mrzí, že si takovéhle krásné básničky přečte tak málo lidí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama